Odborné informace

VEŘEJNÝ     INFORMAČNÍ     DISKUSNÍ     PORTÁL    
     
     
     
     

odborný zdroj - část studie odborníků pod vedením
RNDr. Václava Rupeše,CSc. ze Státního zdravotníhu ústavu v Praze.

 

Veš dětská je stále aktuální

Václav Rupeš, Jiří Ledvinka, Josef Chmela, Josef Moravec

Veš dětská (Pediculus capitis) se vyskytuje především ve vlasech dětí, může však napadat všechny věkové kategorie. Zatím nebylo jednoznačně prokázáno, zda napadá častěji děvčata nebo naopak chlapce. Na rozdíl od vši šatní, jejíž výskyt je specificky vázán na dobrovolnou nebo vynucenou nízkou úroveň osobní hygieny, veš dětská se vyskytuje ve všech sociálních vrstvách obyvatelstva, rozvojových i vyspělých států celého světa, bez ohledu na podmínky a úroveň hygieny v niž lidé žijí. Veš dětská odolává všem běžným hygienickým úkonům jako je česání a mytí vlasů za použití normálních šampónů. K jejímu hubení musí být používány vybrané bezpečné insekticidy ve formulacích, které jsou vhodné k topikální aplikaci do vlasů.

Statistické údaje o výskytu vši dětské v jednotlivých zemích a od jednotlivých autorů jsou velmi těžko srovnatelné, protože udávaná výsledná procenta napadení silně závisí na způsobu zjišťování vší, např. zda je zjišťován pouze výskyt hnid a zda jsou rozeznávány hnidy živé od hnid prázdných, vylíhlých a od hnid usmrcených odvšivovacím přípravkem, nebo zda je zjišťován výskyt lezoucích vší vyčesáváním. Zvlášť obtížně se prokazují napadení malými počty vší při čerstvé infestaci nebo po nedokonalém odvšivení.

Některé dostupné údaje z posledních asi 15 let dokumentují trvalý a poměrně vysoký výskyt vši dětské. Například z USA je udáváno 6 - 12 miliónů případů pedikulózy ročně, většinou dětí ve věku 5 až 12 let a na její potlačování je za stejnou dobu vynaloženo kolem 370 miliónů USD. Ve Francii kolísá napadení dětí vší dětskou v různých místech a školách mezi 2 až 60%. Na vzrůst tohoto problému však ukazují počty prodaných odvšivovacích přípravků. Počet obyvatel Francie je asi 55.4 milionu a v roce 1984 bylo prodáno 2.7 miliónů balení odvšivovacích přípravků, v roce 1989 již 4.6 miliónu. V různých částech a městech Španělska se procento zavšivenosti dětí školního věku pohybovalo v roce 1987 mezi 1% až 31% a ve stejném rozmezí se pohybovala zavšivenost školních dětí v Japonsku v roce 1992. V Itálii se zavšivenost dětí školního věku pohybovala mezi 9.6 až 18%, výskyt u dětí z mateřských škol byl velmi nízký. Z 15.129 italských vojáků, vyšetřených během několika let, byla veš dětská nalezena u 1.6%. Poměrně velká pozornost vši dětské je věnována ve Velké Britanii. V roce 1971 bylo zjištěno průměrné zavšivení 5.7% u dětí školního věku,
v některých školách však dosahovala zavšivenost až 30.3%. V současné době se pohybuje kolem 4% u děvčat.

V Budapešti bylo v letech 1983-4 napadeno vší dětskou 1.25% dětí základních škol, v polských městech Gdansk, Sopoty a Gdyňa bylo v letech 1990-2 zavšiveno v průměru 3.2% dětí ve věku 6-15 let. V Srbsku se v roce 1990 zavšivení dětí pohybovalo mezi 4.9 až 13.6%, s průměrem 6.7%.

Z některých zemí jsou, namísto procenta zavšivení, známy jen celkové počty prodaných balení odvšivovacích přípravků, bez ohledu na jejich typ. Např. v Dánsku, které má 5.1 milionu obyvatel, bylo v letech 1992 až 1996 prodáno 221.107 balení odvšivovacích přípravků s organofosfáty a 585.865 balení s pyrethroidy. Ve Švédsku (počet obyvatel 8.4 mil. ) bylo v letech 1985 až 1989 prodáno 536.500 balení přípravků proti vším, v letech 1990 až 1995 již 740.100 balení. Ve Švýcarsku (počet obyvatel 6.5 mil. ) bylo v roce 1993 prodáno 120.000 balení odvšivovacích přípravků.

S těmito údaji z USA a Evropy značně kontrastují některé dostupné údaje z Izraele, kde zavšivení dětí pohybovalo mezi 11 až 80%. Ještě vyšší hodnoty zavšivení dětí jsou udávány z méně rozvinutých zemí, například 16 až 50% v Egyptě, 75 až 100% v Bangladéši, 13 až 60% v Indii (Gratz, 1997), velmi vysoký je výskyt vší dětských v tropických zemích..

Zvýšený výskyt vší dětské u nás byl zaznamenán v lednu až září roku 1992. V té době jsme vyčesáváním zjistili výskyt vší u 19.7% žáků jedné základní školy v Praze a 18.3% žáků školy stejného typu v Olomouci. Průměrné napadení žáků základních škol v Praze, Olomouci a Plzni bylo 7.5%, žáků zvláštních škol 10.4% a v jedné mateřské školce v Olomouci bylo napadeno 3.7% dětí. Hlášena je jen nepatrná část případů, protože například z Jihočeského kraje nebyl v roce 1999 hlášen ani jeden případ pedikulózy (stav databáze Epidatu ke dni 12.1. 2000). Nicméně při celkovém hodnocení situace nejsou ani tak důležité absolutní počty hlášených případů, jako trendy jejich změn. Ke zřetelnému zvýšení počtu hlášených případů skutečně došlo např. v letech l991 a 1992. Rovněž v roce 1999 bylo zaznamenáno mírné zvýšení počtu hlášených případů a tento trend zřejmě pokračoval i v prvých dvou měsících tohoto roku jak vyplývá ze stavu Epidatu ke dni 1.3.2000 (Zprávy CEM 2000; 9 č. 3).

Zhruba tisíckrát vyšší jsou však počty prodaných balení odvšivovacích přípravků, které se jistě daleko více přibližují skutečnému výskytu vši dětské. Odvšivovací přípravky nelze prakticky použít k žádnému jinému účelu. Můžeme proto předpokládat, že každé z těchto balení, představuje nejméně jednu zavšivenou osobu, obsahem každého je však možné odvšivit kolem 10 osob. Rezistence vši dětské v letech 1991 a 1992 se projevila zvýšeným prodejem odvšivovacích přípravků v letech 1992 až 1995. Pokud by mírně zvýšený počet případů pedikulózy hlášených v roce 1999 reflektoval skutečně se zvyšující výskyt vši dětské, pak by se zvýšený zájem o odvšivovací přípravky projevil až mnohem později.

Naprostá většina výše uvedených údajů o výskytu vši dětské se z více než 90% týká pouze dětí školního a předškolního věku. Údajů o výskytu vší dětských u dospělých je jen minimum. Densita, tj. počet lezoucích vší (larev a dospělců) na jednu napadenou osobu, zejména ve vyspělých zemích, bývá většinou jen nízká. Např. při vyčesávání vší za účelem laboratorních testů citlivosti k insekticidům v letech 1981 až 1982 a v roce 1992, jsme zjišťovali většinou méně než 10, maximálně 10 - 15 vší na napadené dítě. Jen ve dvou případech jsme nalezly podstatně více vší: asi v roce 1980 u poněkud zanedbaného romského děvčete ve věku asi 8 let, které strávilo, patrně šťastné prázdniny, u romské babičky na Slovensku, jsme nalezli více než 100 vší. Pro srovnání, prof. Busvine (1978) uvádí nález 2.167 kusů vši dětské ve vlasech muže ve věku 26 let z Adis Abeby, což je maximální známý počet vší ve vlasech jedné osoby. V bederní roušce téhož muže bylo nalezeno 10.700 kusů vši šatní. U 12 dalších vyšetřených osob ve věku 14 až 35 let z téhož města, bylo nelezeno mezi 45 až 918 kusy vši dětské, v průměru 271 vší na hlavu.

Věš dětská nemá epidemiologický význam, nepřenáší žádná choroboplodná agens i když v laboratoři může být poměrně snadno infikována původci skvrnivky. Nicméně napadení vší dětskou je nepříjemné a jestliže není provedeno odvšivení, může dojít k sekundární infekci kůže v důsledku její iritace bodáním a dále tím, jak se napadené dítě neustále škrabe. Napadené děti jsou nevyspalé, unavené a neklidné. Mnoho dětí si napadení vší dětskou neuvědomuje, zejména v prvních několika týdnech napadení. Reakce na veš dětskou různých částí a segmentů populace jsou velice odlišné. U části populace, kterou můžeme považovat za normální, nález vši u vlastních dětí vyvolává u rodičů šok a stud. Projevují se zřetelné snahy napadené dítě co nejrychleji odvšivit. Napadené dítě se cítí být flustrováno a vyřazeno, ze společnosti svých spolužáků a kamarádů, což značně narušuje jeho duševní pohodu. V některých zemích nebo částech společnosti, u nás např. u části romské populace, je naopak napadení vší dětskou považováno, ze strany rodičů i napadených dětí, za věc běžnou a normální.

Prvními moderními insekticidy, s neobyčejným úspěchem používanými proti vši dětské, byly ve Velké Britanii a v dalších zemích, již od roku 1945, DDT a přírodní pyrethrum. U nás se DDT proti vši dětské začalo používat od roku 1949. Bylo formulováno jako emulgovatelný koncentrát, prodávaný pod názvem Nerakain, který byl vyráběn až do roku 1984. Po smísení s vodou v poměru 1 + 4 se emulze nanášela na dobu 12 hodin na vlasy.

V současné době jsou odvšivovací přípravky k topikálnímu použití formulovány jako insekticidní šampóny. V roce 1978 se začaly i u nás vyrábět moderní formulace odvšivovacích přípravků, nejdříve insekticidní šampon Orthosan BF 45 a o něco později mokrý sprej, Diffusil H. Oba přípravky obsahovaly permethrin a byly úspěšně a výlučně používány až do roku 1991. V tomto roce se však začaly objevovat zprávy o jejich selhávání a začal se zvyšovat počet hlášených pedikulóz . U vši dětské, se zvýšeným výskytem v roce 1992, byla prokázána resistence k permethrinu. Byl to první prokázaný případ rezistence k tomuto velice známému a rozšířenému insekticidu (Rupeš et al., 1995).

Rezistence vši dětské k insekticidům je poměrně rozšířená, v důsledku jejich častého používání. Ve Velké Britanii byla rezistence k DDT a k lindanu prokázána již v roce 1971 (Maunder). Dnes se předpokládá, že tato rezistence je rozšířená všeobecně. DDT bylo z použití proti vším úplně vyloučeno i z mnoha jiných důvodů. Lindan, podle testů provedených na zvířatech v USA, je pravděpodobně karcinogenem (Gratz, 1997). Rezistence k permethrinu, poprvé prokázána v ČR v roce 1992, byla později zjištěna i ve Francii, Izraeli, Velké Britanii a USA (Downs et al. 2000).

Při orální aplikaci ivermectinu proti parasitickým nematodům a svrabu byl v některých případech pozorován úbytek, až úplné vymizení vší, z vlasů léčených osob. Ivermectin, ani jiný systemicky působíci a orálně aplikovaný prostředek, však zatím není v žádné zemi pro hubení lidských vší povolen.

zdroj SZU-CEM Praha



Rezistence
(odolnost k insekticidům) je vlastnost všech živých organismů, od jednobuněčných až po savce. Dle definice světové zdravotnické organizace je to schopnost členovců přežívat dávky insekticidů, které působí hynutí většiny jedinců normální populace. Obecně je to schopnost organismu nereagovat na působení dané látky.
Stupeň rezistence je vyjadřován poměrem hodnot LD50, zjištěných u rezistentní populace a hodnot LD50 u populace kontrolní.
Rezistence je dědičná a představuje fyziologické přizpůsobení populace vlivem selekce. Neustále probíhající mutace a rekombinace genů při tvorbě pohlavních buněk dávají v každé generaci vznik novým genotypům a tím i novým schopnostem. Některé z těchto schopností budou příslušné jedince zvýhodňovat, jestliže se populace dlouhodobě, či opakovaně ocitne pod vlivem působení insekticidu. Genotypy takových jedinců pak budou v každé generaci častější, protože budou selekcí upřednostňovány.
Rychlost selekce a vznik rezistentní populace záleží na mnoha faktorech. Ze známých druhů nejčastěji vykazují rezistenci mouchy domácí, rus domácí a vši dětské. Obecně ty druhy, které mají krátký generační cyklus a tedy rychlou reprodukci.
Protože nové vlastnosti a obranné mechanismy nejsou vždy zcela specifické jen pro jednu látku, může se rezistence projevovat i vůči jiným přípravkům, nebo dokonce vůči jiné skupině účinných látek. Tento jev je označován jako zkřížená rezistence.